Svatojánská noc se blíží

Milé ženy, Svatojánská noc se blíží…

Tento čas není jen krásný. Je posvátný.

Je to doba, kdy se Země nadechuje ve svém nejplnějším květu, kdy Slunce vrcholí ve své síle a noc se stává průchodem mezi světy.

Je to noc magie, věštění, přechodu, očisty a žáru lásky.

Je to prastarý ženský svátek, i když se navenek tváří jako lidová oslava. V sobě nese paměť kněžek, bylinkářek, divoženek, které v této noci tančily bosé v trávě, šeptaly svá přání do studánek a pekly koláče plné měsíční rosy.

Z duchovního pohledu – co slavíme?

Svatojánská noc (23.–24. června) je slavnost Slunce a ohně, vody a bylin, lásky a plodnosti.

Slunce dosáhlo svého vrcholu. Den je nejdelší. Ale právě v této síle se zrodí i počátek poklesu – a to je mystérium: v okamžiku vrcholu začíná sestup.

Takový je i život: na vrcholu růstu přichází klíček proměny. V extázi světla se narodí stín.

V této noci se tedy slaví nejen radost a hojnost, ale i přijetí cyklu života, tanec mezi světlem a temnotou, mezi dáváním a přijímáním, mezi chtěním a pouštěním.

Je to noc obratu, která nás vede do vnitřního světa.

A právě ženy, které mají v sobě měsíční moudrost, jsou ty, které tento čas přirozeně cítí – jako příležitost se očistit, probudit svou ženskou sílu, navnímat další etapu roku i života.

Čtyři živly v této noci

Oheň (🜂): Plamen, který očišťuje, rozjasňuje, chrání. Symbol životní síly, vášně, odvahy.

Voda (🜄): Rosa, potok, jezero. Přináší očistu, uzdravení, lásku a spojení s intuicí.

Země (🜃): Byliny, květy, les. Dává ukotvení, výživu, spojení s předkyněmi.

Vzduch (🜁): Větry, dech, zpěv ptáků. Vede k vizi, modlitbě, propojení s duší.

Co může žena v tento den udělat?

Tady je pár mystických rituálů, které jsou jednoduché, ale hluboké:

1. Ranní sběr bylin s modlitbou

V den Svatojánské noci (23. 6. ráno) se vydej sama, mlčky, bosá, do přírody. Najdi si místečko, kde roste třeba třezalka, máta, mateřídouška, pelyněk, řebříček.

Nasbírej devět bylin. Každou pozdrav, poděkuj.

„Svatá Matičko Země, děkuji ti za tvou sílu, za dary, za lásku.“

Věnec z těchto bylin můžeš pověsit nad postel, nebo usušit na zimu jako ženský čaj.

2. Očistný oheň a vnitřní vize

Večer si udělej malý oheň nebo zapal svíčku. V tichu si polož ruku na srdce a napiš si:

• Co chci pustit?

• Co mi už neslouží?

• Jaký strach je připraven shořet?

Spal papírek. A pak napiš nový – s vizí. Ale ne jako plán, spíš jako modlitbu.

„Kéž moje duše rozkvete. Kéž moje láska zazáří. Kéž mé tělo tančí svobodně.“

3. Noční koupel nebo omývání rosou

Večer si připrav vanu s bylinami, květy růží a trochou soli. Zapal svíčky a v tichu se ponoř. Nebo jdi ráno ven a omyj si obličej rosou. Říká se, že Svatojánská rosa je mocná – omlazuje, probouzí krásu a jas duše.

Věštění, vize a snový svět

V této noci je závoj mezi světy nejtenčí. Můžeš si vzít pod polštář bylinky (hlavně pelyněk nebo třezalku) a před spaním se ptát:

„Jaký je další krok mé duše?“

„Kterou část sebe mám přivítat, obejmout, probudit?“

Zapis si sny. Mluv s nimi ráno jako s posvátnou zprávou.

Závěrečná modlitba nebo zaklínadlo:

„Ať se v mém srdci rozhoří posvátný plamen.

Ať mé tělo zná radost.

Ať mé oči vidí krásu.

Ať má duše tančí s přírodou, s hvězdami, s Bohyní v sobě.“

Svatojánská noc je návrat ke kořenům ženství.

Je to pozvání k divokosti, pravdivosti, tělesnosti i jemnosti.

Je to vzpomínka na časy, kdy jsme tančily spolu v kruhu, zpívaly ke hvězdám, sbíraly byliny a u ohně si šeptaly svá tajemství.

A ten čas je tu znovu. Právě teď.

S láskou,

Marie